Na
sklonku srpna jsem absolvoval letos svůj druhý závod v domácím
prostředí, Ostravské dupačky. Zcela uzavřená Hlavní třída v
Ostravě-Porubě nabídla okruh dlouhý 2,5 km, s převýšením 12 metrů v
podobě 300 metrů táhlého stoupání. Závod byl vypsán na 25 km. Kromě
místních závodníků a závodnic dorazila početná skupina z Brna.
Start
byl stanovený na 10:00 hod. Hodinu před plánovaným startem se přehnala
intenzivní bouřka. Závod se tedy jel na mokru, z čehož jsem byl nervózní
a první dvě kola jsem do zatáček najížděl, jak kdybych měl za
koloběžkou přívěs. Hned po startu se ze závodního pole oddělila
tříčlenná skupina jezdců. V druhém kole jsem se oddělil z hlavní skupiny
a zkusil vedoucí trojici dohnat, což se mi podařilo za cenu totálního
nasazení asi na 30 metrů. Naštěstí se se mnou odpojila i Kristýna, se
kterou jsme spolupracovali až do pátého kola a střídali se. O
pronásledování vedoucí trojice nemohla být řeč, tak jsem se soustředil
na vybudování dostatečného náskoku.Kristýna mi ujížděla do kopce, z
kopce jsem ji naopak sjížděl, na rovině jsme byli rovnocenní soupeři. ž
do pátého kola, kdy jsem neustál tempo v kopci. Zbylých pět okruhu jsem
jel sám na sebe.
Trať
je široká a přehledná, organizace na jedničku, jak hlavního pořadatele,
tak závodu koloběžek. Pro mě byl velký zážitek vidět i samotné
cyklistické závody.
Rád bych, aby do příštích let byl tento atraktivní městský okruh součástí Rollo ligy.
a taky pohledem Klíštěte Moniky
Ano zkusit si to jako TEN opravdový závodník a on ten den přišel. Ostravské dupačky byl můj opravdový závod.
Dres, závodní koloběžka / díky Onďo/ , podpora týmu, soupeři a fanoušci. A jo já to dala a ani trochu se nestydím. Bylo to suprovní a opravdové. Díky týme, díky soupeři, díky fanoušci.
