Protože jsem Masaryk Run už jednou
jel, a to hned první ročník, kdy jsem si chtěl na koloběžce
projet nejznámější závodní okruh u nás, na kterém jeli Franta
Šťastný nebo Valentino Rossi. Třetí ročník jsem jel spíše
pro srovnání zda a jak se s profilem a délkou trati vyrovnám
letos. Nejsem závodník, jsem spíše kochací a užívací typ,
tedy hobbík, ale trať Masarykova okruhu má své Genius loci a i
takový kochací jezdec na koloběžce jako jsem já, se nechá
strhnout atmosférou a vydá ze sebe vše beze zbytku.
 |
| Jarda M. výjmečně na žluté Kostce zdolává Masaryk Run |
Po startu vystřelila vpřed eskadra
závodníků a zmizela v první zatáčce, já s ostatními jsme
jaksi rytmicky dupali nohama o povrch trati a sunuli se vpřed. O
kochání nebyla ani řeč, jen jsem se soustředil na rozložení
sil a první kolo jsem projel v pohodě a kdyby závod skončil, byl
bych měl celkem dobré umístění. Ale přesto, že už jsem měl
zkušenost ,druhé kolo mě opět vyždímalo ze všech sil a
sebevědomí. Přesto, že jsem měl jedinou ambici a to dojet do
cíle a nevzdat to…( i to mě v kopci před cílovou rovinkou
napadlo, protože jsem nemohl popadnout dech, brněly mi ruce a
točila se mi hlava) dojel jsem do cíle a kupodivu nebyl poslední.
Pro mě nevýslovná radost, že jsem to přežil, ale hlavně jsem
si užíval setkání se stejnými „blázny“ co propadli
koloběhu. Setkali se lidi různého věku, jeli na koloběžkách od
speciálů po „samodomo“, povzbuzovali se všichni. Počtem 229
koloběžek na trati to bylo asi největší mezinárodní setkání
koloběžců a já jsem rád, že jsem jejich součástí.
Jarda
Žádné komentáře :
Okomentovat