Krátký report z dlouhého Porubajku
Tato fotka vystihuje můj nejčastější pohyb v závodu.. 
V
sobotu 21.4.2018 se v Ostravě konal už 11. ročník MTB závodů Porubajk. Závodilo
se na kratší trati v délce 38km a na delší 68km dlouhé trati. Letos pořadatelům
počasí přálo, vykouzlilo letní teploty a sluníčko, které přitáhlo spoustu
závodníků a diváků. Na startu 68km trati jsem se sešel s oddílovým kolegou
Víťou Drlíčkem a dalším koloběžkářem Rostislavem Fojtíkem.
První
kilometry vedoucí po asfaltu jsou ve znamení zběsilé jízdy bikerů s bojem o co
nejlepší pozici. Pro nás koloběžkáře to znamenalo nenechat se strhnout a
zatavit se, protože následuje pro mnoho bikerů výjezd a pro nás výšlap na
sjezdovku Skalka. Pak už následuje různorodý terén, kde lesní pěšiny a
singletraily střídají asfaltové cesty. Je až neuvěřitelné, jaký terén se dá v
blízkém okolí Ostravy najít.. Sjížděli jsme kopce s takový sklonem, že nebyl
problém při prudším zabrzdění přepadnout přes řidítka a samozřejmě, co sjedete
dolů, musíte taky vyšlapat nahoru. Nejde tedy o klasický koloběh.. Trať byla
technicky náročná plná kořenů, kamenů, štěrku, nepředvídatelných nerovností,
takže „podvozek“ koloběžky dostával pořádně zabrat.
Ostatně
zabrat nám dalo i zmiňované tropické počasí, protože kladlo mnohem větší nároky
na hydrataci a k přehřátí organismu nebylo daleko. Závodník by měl mít i odhad
na příjem potřebných kalorií. Na cestě sice jsou 2 občerstvovací stanice, ale
ty jsou od sebe dost vzdálené a jet zbytek trasy na dva gely a jedno magnesium se fakt nedá,
takže jsem byl ztrestán „hlaďákem“ jak prase a úseky, které se dají vyjet na
koloběžce jsem šel pěšky a snažil se přitom roztáhnout slepené žaludeční stěny.
Před
závodem se mě Víťa ptal, jestli je trať dobře značená, sebejistě jsem
odpověděl, že není problém a málokdy se stane, že by byl na trati sám. Co čert
nechtěl, samozřejmě jsem sjel z trasy a užil si hóóódně dlouhý sjezd po louce.
Až když jsem se brodil dole močůvkou mi došlo, že tady asi přede mnou nikdo
nejel..Výsledkem byla minimálně 10-ti minutová ztráta a přiznávám, že jsem byl
tlačením koloběžky, hlaďákem a přehřátím tak demoralizovaný, že jsem uvažoval o
potupném ukončení závodu..Asi jsem nezmínil, že jsem měl i nový, neodzkoušený
košík na bidon a teprve před startem jsem zjistil, že bidon z něj jaksi nejde
vytáhnout. Myslím, že jsem pobavil hodně bikerů, protože kvůli jednomu loknutí
jsem většinou musel zastavit, stoupnout si na stupátko a oběma rukama rvát
láhev z košíku..
Na
druhou stranu, bikeři, se kterými jsem jel, jsou přátelsky naladění a tak jsme
se hecovali a povzbuzovali navzájem. Největší odměnou v cíli bylo, když za mnou
přišel jeden biker a říká: „ Víš, já už uvažoval, že to vzdám,ale když jsem tě
viděl, jakou rychlostí sjíždíš kopce a soupeříš s námi, tak jsem se hecnul a
dojel až do konce. Díky.“
No a
jak naše spanilá jízda dopadla? Já skončil celkově 279. v čase 4hod 2min (
zhoršení oproti roku 2016 o 17min :-( ), Víťa byl 291. v čase 4hod 11min a koloběžkář Rostislav Fojtík (
ročník 1964!) dojel 297. v čase 4hod 15min. Tak příští rok znovu a v lepším
čase, protože rezervy jsou veliké.
Aleš
Žádné komentáře :
Okomentovat